Mušle, které dokážou napálit rybí dravce

Životní cyklus mlžů řádu Unionida

Sladkovodní mlži řádu Unionida, mezi které patří i všechny u nás žijící druhy, mají zajímavý životní cyklus zahrnující parazitické larvální stadium, které probíhá na sladkovodních rybách. Tyto parazitické larvy se nazývají glochidie a jsou ve velkém množství produkovány oplozenými samičími jedinci sladkovodních mlžů. Po uvolnění do vody se glochidie musí poměrně rychle dostat na svého hostitele, kterému se přichytí na žaberních lupíncích či ploutvích. Od svého rybího hostitele pak glochidie získávají živiny, ale využívají jej také k transportu na nová stanoviště, zvláště při protiproudové migraci v řekách. Po dokončení této fáze životního cyklu, která může trvat od několika týdnů do několika měsíců, opouštějí glochidie svého hostitele a dále již žijí na dně způsobem obvyklým pro dospělé jedince.

Glochidia Lampsilis higginsii
Foto: Roger Gordon, USFWS (Wiki)

Produkce velmi vysokých počtů glochidií je pro přežití příslušného druhu zásadně důležité, protože jako typičtí r-stratégové jen vypouštějí sladkovodní mlži larvičky do vody a jejich další osud tak závisí na náhodě, zda se jim podaří hostitele najít dostatečně rychle1.

Lampsilis radiata
Foto: Smithsonian Environmental Research Center  (Wii)

S takovýmto fatalistickým přístupem k osudu vlastního potomstva se však nespokojují někteří severoameričtí sladkovodní mlži, kteří si k tomu, aby se zvýšila pravděpodobnost uchycení glochidií na rybím hostiteli, vyvinuli rafinované způsoby, jak toho dosáhnout.

Například oplozené samičky rodu Lampsilis, které obsahují zralé glochidie, velmi věrně napodobují drobné rybky (zvl. rody Notropis a Etheostoma), které jsou častou kořistí rybích dravců – okounků z čeledi Centrarchidae.

Aby toho dosáhly, vysunují samičky z lastur zvláštně uzpůsobenou část pláště. Tato „návnada“ se skládá ze dvou polovin, které představující pravou a levou stranu rybky s charakteristickými pruhy, ale má také skvrny imitující oči. K ještě účinnějšímu oklamání predátora není vysunutá část pláště rybě jen podobna, ale také se tak pohybuje a dokonce typicky poškubává ocasem. Když pak oklamaný predátor na „rybku“ zaútočí, vše už funguje automaticky – po nárazu do těla mlže se z prostoru mezi polovinami pláště uvolní shluk larev, které jsou nasáty do ústní dutiny útočníka a odtud se dostanou do žaberní dutiny, kde pak proběhne parazitická část jejich života2.

Centrarchus macropterus
Zdroj obrázku: Duane Raver (Wiki)

Když se rybky nechají napálit mlži rodu Lampsilis, zůstanou jen hladové, to ale druhy neplatí pro mlže rodu Epioblasma, které se k potenciálním opatrovníkům jejich potomstva chovají o poznání hůře. Hostitelským druhům ryb sice také nabízejí falešnou kořist, která vypadá jako červík, je ale umístěný uvnitř mezi oběma lasturami. Když se pak hladový okounek rodu Percina či Etheostoma chce této lákavé kořisti zmocnit a nechá se nalákat dovnitř, obě misky mlže se rychle sevřou a rybku na chvíli uvězní. Během této doby, kdy se rybka intenzivně snaží osvobodit, vypouští mlž množství glochidií, které se snadno dostávají do žaberní dutiny dočasně uvězněné ryby, kde pak dokončí svůj larvální vývoj.

Oba tyto neobvyklé způsoby rozmnožování tak využívají zvláštní typ agresivního mimikry, pomocí kterého parazitické organizmy významně zvyšují šanci svého potomstva na přežití3. Bohužel, ani takto vysoce efektivní způsoby rozmnožování nejsou těmto mlžů v současné době příliš platné, a tito měkkýši, ale též jejich hostitelé, kteří jsou velmi citliví na kvalitu životního prostředí, patří v k velmi ohroženým druhům živočichů4

Literatura:

  1. Douda K: Velcí mlži a jejich hostitelské vztahy. Živa 2015; LCIII (CI); 5:222-224.
  2. Haag WR, Melvin L. Warren JR et al: Host Fishes and Host-attracting Behavior of Lampsilis altilis and Villosa vibex (Bivalvia: Unionidae)
    Am. Midl. Nat. 1999;141:149–157.
  3. Ramya N, Padala NK, Keerthi M eta l: Aggressive mimicry: A potential tool of Predators. Journal of Pharmacognosy and Phytochemisrty 2017;6(5):1305-1307.
  4. Archambault JM, Bergeron CM, Cope WG et al: Assessing toxicity of contaminants in riverine suspended sediments to freshwater mussels. Environ Toxicol Chem. 2017;36(2):395-407.
0 Shares

Add a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × 3 =

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít