Ladisla Machala: Vodní plži jako mezihostitelé lidských parazitárních nemocí – I.díl

Seriál o roli plžů v šíření parazitů

Řada druhů vodních plžů z čeledí Planorbidae a Lymnaeidea slouží jako mezihostitelé parazitických motolic třídy Trematoda. Motolic existují tisíc druhů a způsobují jak onemocnění člověka, tak i mnoha domácích a divokých zvířat.

Schistosoma haematobium, CDC/ Dr. Edwin P. Ewing, Jr. – This media comes from the Centers for Disease Control and Prevention’s Public Health Image Library (PHIL), with identification number #35.

Z pohledu humánní medicíny je nepochybně nejvýznamnější nemocí, kterou tito paraziti způsobují, schistosomosa (dříve též bilharziosa). Tato infekce se vyskytuje v subtropických a tropických oblastech celého světa a odhaduje se, že jí trpí více než 200 milionů lidí.

Infografika Ladislav Machala

Původci tohoto onemocnění jsou motolice rodu Schistosoma (česky krevnička), které mají složitý životní cyklus. Dospělí červi jsou asi 10-20  mm dlouzí a žijí v cévách sliznice dutých orgánů –  buď močového měchýře, nebo tlustého střeva. Dospělé samičky schistosom kladou vajíčka skrze stěnu krevních cév do dutiny orgánu, ve kterém žijí, a vajíčka se tak dostávají do vnějšího prostředí buď v moči, nebo stolici. Dochází při tom k poškození sliznice spojené s krvácením a následným zánětem. Druh Schistosoma haematobium žije v cévách močového měchýře a způsobuje tak takzvanou egyptskou schistosomosu čili močokrevnost. Střevní schistosomosu spojenou s postižením sliznice tlustého střeva a jater způsobují hlavně druhy S. japonicum, S. mansoni a některé další.

Biomphalaria alexandrina (Ehrenberg, 1831)
Foto Jan Delsing

Vajíčko schistosomy vyloučené v moči nebo stolici se musí dostat do sladké vody, kde se z něho vylíhne první larvální stadium zvané miracidium. Miracidia aktivně plavou ve vodě a musí si rychle najít svého mezihostitele – teplomilného vodního plže. Pro původce močové schistosomosy jsou to plži rodu Bulinus – hlavně Bulinus truncatus. Mezihostiteli střevní schistosomosy jsou plži rodu Biomphalaria (zvl. B. alexandrina) či rodu Oncomelania. Tito drobní plži (průměr 2-3 mm) žijí v mělkých teplých vodách a zvláště dobře se jim daří například v zavlažovacích kanálech, kterými je voda přiváděna na pole.

Bulinus truncatus truncatus, Fred A. Lewis, Yung-san Liang, Nithya Raghavan & Matty Knight – Fred A. Lewis, Yung-san Liang, Nithya Raghavan & Matty Knight. The NIH-NIAID Schistosomiasis Resource Center. PLoS Neglected Tropical Diseases 2(7): e267. doi:10.1371/journal.pntd.0000267 figure 1

Po vniknutí do vodního plže se miracidium přemění na vakovitou sporocystu, ve které se klonováním vytváří další larvální stadium cerkarie, které po 4-6 týdnech plže opustí a přecházejí opět do vody. Ve vodě cerkárie čile plavou a vyhledávají lidskou pokožku, do které se zavrtají a následně vnikají do cévního řečiště, kde dospějí a samičky opět začnou klást vajíčka. V době invaze do kůže se obvykle u infikovaného člověka vytváří přechodná, intenzivně svědící vyrážka.

Cerkáriová dermatitida vyvolaná druhem Trichobilharzia szidati
Foto Helena Kulíková, Petr Horák 

V lidském těle pak dokážou schistosomy žít mnoho let, ovšem infekce jen malým počtem červů nemusí vždy mít závažné zdravotní následky. Problémem však jsou opakované masivní reinfekce lidí, kteří jsou v trvalém kontaktu se sladkou vodou, ve která plži žijí. Zvláště ohroženi jsou tak např. rolníci či pradleny, ale také děti, které si hrají ve vodě. U nich často dochází k závažnému poškození sliznice postižených orgánů s trvalými krevními ztrátami a chronickými záněty, které mohou dokonce vést až ke vzniku rakoviny močového měchýře. O tom, že schistosomosa postihuje lidstvo již opravdu dlouhou dobu, svědčí například mikroskopické nálezy vajíček schistosom v močových měchýřích egyptských mumií.

Oncomelania hupensis
Fred A. Lewis, Yung-san Liang, Nithya Raghavan & Matty Knight – Fred A. Lewis, Yung-san Liang, Nithya Raghavan & Matty Knight. The NIH-NIAID Schistosomiasis Resource Center. PLoS Neglected Tropical Diseases 2(7): e267. doi:10.1371/journal.pntd.0000267 figure 1

Diagnostikovat se schistosomosa dá mikroskopickým nálezem vajíček parazita v moči nebo ve stolici a dobře léčit se dnes dá např. prazikvantelem. Z hlediska veřejného zdraví je ale důležitější prevence jednak ochranou před kontaktem se zamořenou vodou, ale také tlumením výskytu plžích mezihostitelů. To není jednoduchý úkol, protože například výstavbou přehrad na mnoha tropických řekách jsme jim vytvořili ideální podmínky k životu, o jakých se jim dříve ani nesnilo. Je proto mnohdy nutné velkoplošné používání moluskocidních prostředků, což je bohužel spojeno s negativním vlivem na řadu citlivých biotopů, protože tito plži jsou důležitou součástí různých potravních řetězců.

Donedávna byly schistosomosy považovány za výhradně tropické nemoci, ale v posledních letech, zřejmě v souvislosti s postupující klimatickou změnou, byli vhodní hostitelští plži opakovaně nalezeni také v některých jihoevropských regionech, jako je jižní Španělsko, Portugalsko a na středomořských ostrovech Korsika, Sardinie, Sicílie a Malta Ve všech těchto oblastech již také byly opakovaně diagnostikovány případy schistosomosy u lidí.

V našich středoevropských podmínkách však zatím ti vhodní tropičtí plži naštěstí přežívat nedokážou, takže zavlečení močové nebo střevní schistosomosy k nám zatím nehrozí. Abychom se ale nemuseli cítit úplně ukřivděni, zařídila nám příroda možnost vyzkoušet si invazi schistosom do kůže i v našich českých rybnících a dalších vodních plochách. Jedná se o cerkárie schistosom rodů Trichobilharzia a Bilharziella, které v dospělém stavu parazitují na vodních ptácích.

Stagnicola palustris
Foto Francisco Welter Schultes – http://www.animalbase.uni-goettingen.de/zooweb/servlet/AnimalBase/home/picture?id=1087

Mezihostiteli těchto ptačích schistosom jsou naši plovatkovití vodní plži, jako např. plovatka bahenní (Lymnea stagnalis), blatenka bažinná (Stagnicola palustris) či uchatka vejčitá (Radix ovata).

Radix ovata (Draparnaud, 1805) Foto Jiří Novák

Dobou nejvyšší aktivity ptačích cerkárií je v polovině léta, kdy je voda nejteplejší, a zvláště vysoké riziko invaze je ve vodách s vysokou koncentrací ptáků, jako jsou např. chovy vodní drůbeže nebo přírodní rezervace.

Lymnea stagnalis, Wikipedie

Vniknou-li cerkarie ptačí schistosomy do kůže člověka, který není vhodným hostitelem, nedokážou proniknout do cévního systému a po krátké době v kůži hynou. Výsledkem je tzv. cerkáriová dermatitida (ang. swimmer’s itch), charakterizovaná vznikem vyrážky v místech napadení cerkariemi. Tato vyrážka obvykle silně svědí, ale po několika dnech zmizí i bez léčby. V případě velmi intenzivní vyrážky lze použít k tlumení svědění například krém nebo gel s fenistilem. U predisponovaných jedinců může po prvém napadení dojít ke vzniku alergie a pak každá další invaze může mít mnohem intenzivnější příznaky.

V příští části si řekneme něco o dalších parazitických motolicí, které rovněž prodělávají část svého vývoje ve vodních plžích, avšak jejich závěrečná larvální stadia nedokážou aktivně vniknout do lidského těla, ale musí se tam dostat s pozřenou potravou.

0 Shares
One Comment

Add a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

two × 1 =