Oteplování postupuje plynule, teplomilní plži se šíří

Teplomilní plži nově nalezeni ve vysokých nadmořských výškách na západě Čech

Časopis Malacologica Bohemoslovaca je obdivuhodným dílem několika nadšených biologů především z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Díky jejich práci má i tak malá země, jako je desetimilionové Česko, vědecký malakologický časopis. Což je vzhledem k odlehlosti a nízké ekonomické rentabilitě celé malakologie malý zázrak, a tvůrcům časopisu za to patří dík.

Nově publikovaný článek Libora Dvořáka „Zajímavé nálezy teplomilných plžů v Karlovarském kraji (nejzápadnější Čechy)“ ukazuje, že globální rozvrat klimatu a oteplení už zasahují zcela viditelně, průkazně a doložitelně i střední Evropu, která je klimaticky jedním z nejstabilnějších regionů planety.

Autor konstatuje sice nové, ale v kontextu globálního oteplování nepříjemně předvídatelné nálezy tří teplomilných druhů plžů.
Sbíral je na xerotemních stanovištích – především kolem kolejišť a jejich okolí, což je pro každého šnekaře země zaslíbená. Průzkum prováděl na západě Čech, na území Karlovarského kraje. Sběry dělal individuálně, na práci nepracovaly teamy studentů či brigádníků, sbíral výhradně vizuálně – neprosíval hrabanku, což je vzhledem k tomu, jak se přitom člověk zaprasí, pochopitelné. Zaměřoval se tedy proto na větší a nápadné druhy. Jmenovitě na tyto původní zástupce naší fauny známé z přilehlých oblastí a nepůvodní, šířící se druhy: Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774), Merdigera obscura (O. F. Müller, 1774), Zebrina detrita (O. F. Müller, 1774), Euomphalia strigella (Draparnaud, 1801), Monacha cartusiana (O. F. Müller, 1774), Xerolenta obvia (Menke, 1828) a Caucasotachea vindobonensis (C. Pfeiffer, 1828).

M. cartusiana se dříve držela na jižní Moravě podél řek na břehové vegetaci, kde obývá otevřená vlhká stanoviště v nižších polohách, píše nejen autor studie, ale dnes již (doufám, že neurazím) žijící klasik české malakologie – profesor RNDr. Michal Horsák, Ph.D. z Masarykovy univerzity. Mgr. Alena Peltanové už v roce 2012 publikovala, že v České republice tento druh rapidně expanduje. V současnosti se jedná o druh rozšířený prakticky po celé Evropě. U nás se objevil na řadě lokalit na ruderálních i polopřirozených stanovištích. Nové invazní populace obývají i suchá stanoviště a preferují otevřená a křovinatá stanoviště v teplých oblastech. S vysycháním a zvyšováním teplot se na sever a západ rozšiřují teplomilní a suchomilní plži z jihovýchodu.

Autor výzkumu nalezl 13 lokalit Monacha cartusiana. Druh je v této oblasti zřejmě široce rozšířen. Teplomilné druhy rychle táhnou na sever. Dokonce i tak pomalí tvorové, jako plži. Ještě rychleji však bohužel stoupá koncentrace CO2 v atmosféře planety. Takže trend stěhování teplomilných jižních druhů na stále teplejší a sušší sever bude pokračovat.

Původní text v češtině