Loděnka – mořeplavec

Nový výzkum chování rodu Argonautus

Nový článek v The Scientist Magazine přináší zajímavé poznatky o loděnkách. Říkalo se, že se vznášeli na povrchu moře pomocí svých ulit jako plavidel a zvedli dvě ze svých osmi chapadel jako plachty, které zachytily vítr a poháněly je vodou, zatímco ostatní chapadla sloužily jako vesla. Tato legenda, která sahá až k Aristotelovi kolem roku 300 př. N.l., popisuje loděnky, argonauti. Ačkoli jsou argonauti jednou z mála skupin hlavonožců, které opustily mořské dno, aby si osvojily pelagický životní styl, ve skutečnosti neplavou po vodní hladině.Od Aristotelova času „se příběh stále více zdobil,“ říká Julian Finn, kurátorka mořských bezobratlých v muzeích Victoria v Austrálii a odborník na taxonomii, biologii a tradici argonautů. „A pak je lidé začali kreslit na základě příběhu,“ nakonec se dostali k „tomuto argonautovi plujícímu vysoko nad hladinou.“ (viz ilustrace)

Mýty o argonautech (čeleď Argonautidae)podporovaly mylné představy o jejich biologii a po tisíciletí ponechávaly mnoho základních otázek nezodpovězených. Na počátku 19. století si například zoolog Georges Cuvier spletl oddělená ramena drobných (1 až 2 centimetrů dlouhých) mužských argonautů s parazitickými červy, protože je našel uvnitř ženských chobotnic. Ve skutečnosti se vědci později dozvěděli, že když samec narazí na potenciálního partnera, uvolní chapadlo plné spermií, která dopluje do dutiny pláště samice. K auře tajemství kolem argonautů přispívá i skutečnost, že se jich na pláži často ocitne tisíce nebo dokonce desítky tisíc. Někteří lidé spekulovali, že když vzduch uvízne v ulitě, způsobí, že se vznášejí a vyplavují na břeh, ale nikdo nikdy nezdokumentoval chování argonautů v jejich přirozeném prostředí, aby zjistil, zda vzduchové bubliny ve skořápkách představují problém.

V prosinci 2005 a lednu 2006 tedy Finn, tehdejší doktorandka, každé ráno šla s rybáři z poloostrova Šimane v Japonském moři v naději, že uvidí větší argonauty (Argonauta argo). Netrvalo dlouho a Finn sebral celkem tři samice. Transportovala je do nedalekého přístavu, kde odstranila veškerý vzduch z ulity jednoho z argonautů, než ho vypustila těsně nad mořským dnem zpět do moře a pozorovala jeho chování. „Okamžitě se vlnilo kolem a bylo vidět, že prostě neměla stabilitu,“ říká Finn. Ale pak argonaut vystřelil nahoru na povrch a houpal se sem a tam s pláštěm trčícím z vody, aby zachytil vzduch. Loděnka použila jedno rameno k zadržení vzduchu ve skořápce, než se ponořila do hloubky, kde se dále zvíře neutrálně vznášelo. Fin tedy tvrdí, že vzduch ve skořápce argonauta pravděpodobně není tím, co vede k předčasnému zániku zvířete. Příčina masového uvíznutí argonautů, stejně jako mnoho dalšího o těchto legendárních tvorech, zůstává záhadou.

Článek v plném znění anglicky:

https://www.the-scientist.com/foundations/octopod-sailors-300-bcpresent-68069?